Teddy

Dnes sem musím napsat něco, co jsem doufala, že nikdy nebudu muset. 
Ti z Vás, kdo u nás byli včera, si jistě všimli, že jsem celé odpoledne obsluhovala se slzami v očích. Včera jsme totiž přišli o Teddýska. Jak všichni víte, brouček byl hodně nemocný už když jsme ho začátkem léta sebrali u silnice. Téměř půl roku jsme ho s láskou dávali dohromady a léčili ale ukázalo se, že má závažné imunitní onemocnění se kterým se už zřejmě narodil a které jsme léčbou jen zpomalili. Konec přišel nečekaně rychle a paradoxně ve chvíli, kdy už jsme si mysleli, že máme vyhráno. Jsme všichni strašně smutní. Bylo to úžasné koťátko. Malý rošťák a velký bojovník a já jsem vděčná za každou chvilku kdy mi spokojeně vrněl na klíně.

My heart is heavy with the news I hoped I would never have to share with you today.
If you paid us a visit yesterday you could notice my eyes watering the whole day. Teddy had passed away. As you might know, he was very ill when we found him on a road six months ago. We were trying to help him overcome numerous illness for nearly half a year. Sadly, he was born with an immune system disorder which in the end won. The end came by surprise, and quite paradoxically, when though we finally won. We are all very sad and heartbroken, he was an amazing kitty. He was fighting his illness bravely and I’m grateful for every second he spent gleefully purring in my lap.